Záhada egyptské studny III – život

(Pokračování článků I a II z tématu "Příroda")

"Záhadu" jsme v roce 2005 otiskli na pokračování v časopise Svět Grálu. Bylo zajímavé číst dopisy čtenářů, které přišly jako reakce; čtenářů různého stupně vzdělání, povah a zájmů:

"Několik let se na zahrádce snažím pěstovat zeleninu pro svou spotřebu a spotřebu rodiny bez chemických přípravků a umělých hnojiv. Nejen proto mě zaujaly vaše články o vztazích člověka k přírodě, o životě a duchovní podstatě žití … Také jsem trochu přemýšlela o záhadě egyptské studny. Moje vzdělání je jen průměrné, a to jsem v matematice navíc nikdy nevynikala. Tak se aspoň dívám na načrtnutý obrazec záhadné studny a mám dojem, že průměr studny by mohl být 1½ míry… Určitě jsem se netrefila, v tom případě berte pokus o vyřešení s humorem".

Několik čtenářů poslalo grafická řešení s přibližným výsledkem asi 1,2 míry a s poznámkou, že to téměř určitě tak nějak dělali staří Egypťané. Jiní poslali precizní několikastránková matematická pojednání se složitými algebraickými rovnicemi a grafickým průběhem funkcí. Výpočtem obdrželi velmi přesný výsledek 1,231185724 míry.

Podle očekávání se řešitelé do problému zakousli přístupem příznačným pro člověka 21. století se vší jeho intelektuální výzbrojí, a také jej číselně vyřešili. Nikdo však nezodpověděl druhou část otázky: "…naozaj neviem, ako by to riešil Egypťan zamurovaný v miestnosti. Matematických vedomostí mali určite dosť, ale na ručné počítanie to bolo dosť zložité. Určite to má aj filozofickú stránku, ktorú musel daný zamurovaný asi vyriešiť skôr ak sa chcel dostať von."

V minulém pokračování jsme otiskli jiný přístup k řešení: Egypťané úkol nepočítali, považovali jej za matematicky neřešitelný. Průměr studny je však téměř přesně "zlatým řezem" tyče o délce dvě míry. Liší se od něj o nepatrnou hodnotu 0,4 %. Jestliže se tedy adept nezahloubal do úlohy jako do početního problému, ale zachoval si odstup a jasný pohled vnímavého člověka, uviděl výsledek okamžitým nápadem, intuicí. To si také můžeme z příběhu vzít jako jeho odkaz.

Někteří čtenáři byli takovým řešením poněkud zaskočeni a zklamáni. Jednak očekávali řešení v oblasti matematiky a ne jinde, jednak je zklamala nepřesnost 0,4 %, nad kterou toto řešení přivírá oči. Berme však tento příběh jako praktický úkol ze života, ne jako teoretickou matematickou úlohu. Edgar Allan Poe v povídce Vraždy v ulici Morgue porovnává hru v šachy s hrou v karty a dospívá k závěru, že karty jsou mnohem náročnější na intelekt než šachy. Dobrý karetní hráč si všímá i chování svých spoluhráčů, výrazu tváře, letmých pohledů, způsobu třídění karet v ruce, gest, kterými vynáší silnou kartu a podle kterých může odhadnout, má-li v ruce ještě další – vyvozuje tedy soudy i ze skutečností, které s hrou přímo nesouvisí. Ve srovnání s touto všestranností úsudku jsou Poeovi šachy jen jakýmsi druhem mechanické aritmetiky. Takový mnohostranně intuitivní přístup bývá vlastní ženám, zatímco muži se spíše zahryznou do úkolu a ochotně propadají pokušení umíněně se nedívat ani vlevo, ani vpravo. Rozdíl ale není v pohlaví, ale v použití citové složky člověka, a té se máme v dnešním rozumovém světě hodně co učit.

V případě naší egyptské studny to tedy vyhrál citový, intuitivní přístup na celé čáře, zatímco my moderní lidé jsme sklouzli do role zachmuřených, soustředěných, vážených ale neúspěšných dobyvatelů nových obzorů, pevně se probíjejících vpřed k cíli, kterého už bylo tanečním krokem dávno dosaženo.