Parsifal nebo Parzival
První zvěst o svatém Grálu a o králi Grálu se objevila na zemi, jak víme, v dílech inspirovaných básníků. Z těch, která se zachovala, to byla nejprve v polovině 12. století nedokončená báseň "Perceval a příběh o Grálu" francouzského autora Chretiéna de Troyes, později dílo jeho krajana Roberta de Boron o Grálu, Josefu z Arimatie, čaroději Merlinovi a králi Artuši. V obou vystupoval král Grálu pod jménem Perceval. Z počátku 13. století pochází obsáhlá rytířská báseň německého básníka Wolframa von Eschenbach "Parzival". Také Wolfram se zabýval tématem Grálu opakovaně, v jeho dalším díle najdeme i další známé postavy – krále Titurela, rytíře Loherangrina a jiné. Známo je ještě dílo anonymního velšského básníka "Bílá kniha Rhydderchova" z počátku 14. století, v níž vystupuje král Grálu jako Peredur.
Až do počátku 19. století žila tedy v kulturním povědomí Evropy postava krále Grálu pod jménem Perceval nebo Parzival.
Jméno Parsifal zavedl až německý hudební skladatel Richard
Wagner v polovině 19. století. Poprvé zaznělo v jeho opeře Lohengrin
ve známé písni o Grálu, v níž rytíř slavnostně oznamuje, kdo Parsifal nebo Parzival
je a odkud přichází:
Nuž hle, svědkem buď vše mé zprávy řádné!
Mně Grálem, bych k vám šel, byl příkaz dán:
můj otec Parsifal tam žezlem vládne
a z reků těch já Lohengrin jsem zván!
Wagner se domníval, že jméno pochází z arabského parsi fal nebo parseh fal, což znamená "čistý bloud". Na tuto myšlenku narazil ve spisku Ferdinanda Gloeckleho "Lohengrin, staroněmecká báseň", který vydal v roce 1813 katolický publicista Joseph Görres. Zalíbila se mu a přijal ji i do své poslední, nejvýznačnější slavnostní opery Parsifal; ve druhém dějství proniká Parsifal, nevědomý a naivní mladík, do květinových zahrad černokněžníka Klingsora a tam ho oslovuje chytrá a svůdná Kundry "Fal parsi – Parsifale!"
Wagnerova domněnka je ovšem slepou uličkou, myšlenkovou konstrukcí. Základ omylu pochází již od básníka Wolframa von Eschenbach, jeho pojem "čistý bloud" (der reine Tor) má ve skutečnosti znamenat "čistá brána" (das reine Tor); podrobnosti k tomu najdeme v přednášce Praduchovní úrovně III. Tento významový posun učinil z velké osobnosti krále Parzivala nic nechápajícího mladíka, než dospěje teprve "soustrastí k vědění", "durch Mitleid wissend".
Wagnerova opera byla velkým průlomem do kulturního a náboženského zájmu o pojem Grál a od poloviny 19. století zatlačilo jméno Parsifal předchozí tvary Perceval nebo Parzival. Přitom ještě ve zmíněném spisku Ferdinanda Gloeckleho nazývá jeho autor hrdinu pověsti "Parcifalem".
V Poselství Grálu nalezneme jméno Parsifal jen na jediném místě, v přednášce Tajemství Lucifera, a to v souvislosti se zaslíbením v legendě. Všude jinde se vyskytuje ve tvaru Parzival.
Není bez zajímavosti, že v předválečném "velkém" vydání Poselství Grálu z roku 1931 používá Abd-ru-shin tvar Parsifal. Avšak ke konci třicátých let, v přednáškách Praduchovní úrovně, které vyšly ještě za jeho života (tehdy se jmenovaly Duchovní úrovně), již začal užívat původní tvar, tedy Parzival. Tento tvar pak použil při konečné redakci Poselství Grálu v Kipsdorfu pro budoucí vydání.
Nám, kteří nosíme ve svých ústech jazyk český, je asi bližší foneticky líbivější tvar Parsifal, než tvrdě znějící hlásky "z" a "v" ve jméně Parzival; nicméně při čtení Poselství v nás jistě padlo za své už mnoho zavedených názorů a zvyklostí, určitě byly ty změny pokrokem a máme z nich užitek. Co se týče jména Parzival, je nutné je správně vyslovit – tak, jak má správně zaznít, a sice Parcifal. I jiná slova pocházející z němčiny přece většinou vyslovujeme tak, jak mají znít, třeba jméno Schwanhilda vyslovíme se "š" na začátku a nijak jinak. Psaní přitom musí zůstat tak jak je, jeho počeštění by bylo nemístným zásahem do uspořádání písmen ve slově a pozměněním jeho duchovního zachvívání.
Tak tedy – Parzival, vysloveno Parcifal.